Můj kulturní chill-out víkend v klášterní kapli.

Ne, nezbláznil jsem se a ne, nepřidal jsem se k žádnému řeholnímu řádu. I když bych si možná jednou chtěl zkusit, jaké to je mít na sobě sutanu. (Nosí mniši spodní prádlo?) Teď vážně. Po třech absolutně nejvíc-jak-to-jen-šlo pracovně a studijně vytížených měsících jsem měl konečně jednou sám pro sebe volný víkend. Jako fakt volný. No dobrá, mohl jsem ten čas věnovat nějaké jiné záslužnější činnosti, než se jen poflakovat, třeba napsat s týdenním předstihem seminárku do předmětu XY. Ale teď upřímně.

Díky Bože, žes vymyslel prokrastinaci! Takže co jsem udělal s volným časem?  Vyrazil jsem za kultúrou. Do Napajedel. Vím, že to může znít podivně. Hodně lidí vyráží za kulturou do Prahy,  či Brna, ti, kteří se nebojí o svůj život, třeba i do Ostravy. Ale do Napajedel? Ano, znít to zvláštně, ale je to tak. Shodou okolností se totiž v Napajedlích konal festival vážné hudby Pocta Rudolfu Firkušnému.

Večer prvý (15.11.2013)

Cestou do klášterní kaple, kde se konají koncerty… mimochodem to byla vážně dlouhá procházka, protože zámecký park je stále uzavřený!!! 😉 … jsem si vybavil, že vlastně před nějakými pěti šesti léty jsem se téhož festivalu už jednou zúčastnil. Byl to tuším první ročník a já tehdá chodil snad ještě na základní školu. Pohodlně jsem se usadil a rozhlížím se po kapli, za těch pět let se to tu hodně změnilo. Tehdy se koncerty konaly v řekněme polních podmínkách, kaple byla nevytopená, omítka se váženým interpretům doslova sypala za krk, takže blížící se forte fortissimo si každý hudebník náležitě rozmyslel, stojí-li mu za to.  A když se rozhlédnu nyní. Kaple je zrekonstruované, fresky zrestaurované, interiér zútulněný, galerie přístupná, dokonce se do předsálí podařilo umístit prostor pro šatnu a malou kavárnu, kam můžete o přestávce přijít a osvěžit se sklenkou vína zdarma (!).

MILUJU KULTURU!!!

Teď opět vážně :-D. Chtěl jsem říct, jak je úžasné, že se v Napajedlích, která by se snadno dala chápat jako „konec“ světa, daří takovýmto akcím a zkrátka a dobře, že zde kultura jen kvete. A doopravdy, sál byl narvaný k prasknutí. (Tímto děkuji postaršímu pánovi, že sundal svou tašku z židle vedle něj a uvolnil mi místo.) Co se týče programu, na něm byl v pátek komorní koncert dua tvořeného pianistkou Annlynn Miller-Oliel a violoncellistem Ulrich Schmid. Musím dodat, že jsem dva roky byl předplatitelem zlínské fildy a ve vážné hudbě se tedy trochu vyznám, páteční koncert patřil k těm nejlepším, na kterých jsem kdy byl. Upřímně gratuluji pořadatelům – Klubu Kultury Napajedla – k získání takových hvězd.

Večer druhý (16.11.2013)

Navnaděný pátečním kulturním prožitkem jsem pozval část rodiny na druhý sobotní koncert, na kterém již tradičně nevystupují zralí hudebníci, ale naopak žáci ZUŠ Rudolfa Firkušného za doprovodu svých učitelů. Vzhledem k tomu, že sám Firkušný byl výborný pedagog, mi to připadá jako skvělá myšlenka. Navíc (a díky za to) vystupovali pouze ti nejšikovnější a nejtalentovanější žáci, takže měl koncert výbornou úroveň. Zvláště pak sólová vystoupení dospívajících virtuosů kytaristy Miry Březíka, klavíristky Renée Bernatíkové a houslistky Radky Kaňovské byly opravdu velmi vydařené. Ovšem absolutním vrcholem celého večera (i přes to, že se jednalo hned o druhého vystupujícího) byl drakonický výstup (snad ani ne náctiletého) fenomenálního akordeonisty Martina Kota, který na tahací knoflíkovou harmoniku zahrál technicky nesmírně náročnou a rychlou skladbu s nezúčastněnou lehkostí a přehledem. Klobouk dolů před Martinovým umem! Na youtube si můžete přehrát pár Martinových výkonů, epický Flick Flack (A. Vossen) zde bohužel zatím chybí.

I zbytek vystupujících se mi líbil. Překrásnou a téměř vánoční atmosféru ve mně vzbudilo výborné vystoupení pěveckého sboru HeXam (vedený Evou Hanáčkovou) i Sexteto zobcových fléten. Ovšem v některých případech mi přišla volba skladeb nevhodná, například infantilní text písně Vozítko bernardýn a nebo zbytečně dlouhá a fádní flétnová Sonata (J. H. Schmelzer), ve které si Petr Verbík (učitel flétny) střihl několik senzačních sólových partů a zjevně si je báječně užil, bohužel tak však zastínil výkony svých žáků. Inu není nad to, když si učitelé potřebují něco dokazovat, že ano? 😉 Anyway, koncert byl boží, měl parádní rodinnou atmosféru a skvěle jsem si ho užil, a to i přes to, že jsem si na pár okamžiků vybavil přesně ten pocit, jaké to je vystupovat na školní besídce. Brrrrrrr….

Večer třetí (17.11.2013)

Třetí a závěrečný koncert představil komorní orchestr Camerata Cremsiriensis (s krematoriem to nemá nic společného) a klavírní duo Ignis, složené z Ondřeje a Kataríny Hubáčkových. Celý večer posluchače provázeli de facto studenti a profesoři kroměřížské konzervatoře P. J. Vejvanovského, kteří jsou v napajedelské klášterní kapli téměř jako doma. Skutečně doma je v Napajedlích především Ondřej Hubáček, kroměřížský učitel hry na klavír a zakladatel zmíněného komorního orchestru, který je hned po Firkušném a Bulvovi asi třetím nejvěhlasnějším napajedelským klavíristou (Renée Bernatíková je hned čtvrtá). Výběr skladeb byl dobrý a výkony všech interpretů špičkové a kdo mne zná, ví, že nejsem ten typ člověka, co tíhne k přílišné chvále, takže to bylo vážně dobré.

Roztomilá tečka za hudebním festivalem v podání nejmenších Hubáčků. Ani jedno oko v sále nezůstalo suché.

I poslední večer byl boží a skvěle jsem si ho užil a jsem moc rád, že jsem šel na všechny koncerty, protože každý z nich měl své osobité kouzlo. Co však měly všechny tři koncerty společné, to byla příjemná a téměř až rodinná atmosféra, kterou asi jinde než v napajedelské bývalé klášterní – dnes koncertní – kapli nezažijete.

A příští ročník festivalu bude ještě krutopřísnější než ten letošní, takže očekávám, že všichni přijdete. 🙂

Nakonec chci poděkovat za milou společnost kolegyni blogerce Hari Matě, kterou se mi podařilo zlomit a přesvědčit ji, aby na dva ze tří koncertů šla se mnou a tudíž jsem nemusel přestávky trávit sledováním twitteru. Její blogy neznám nudu a veganovo svědomí mohu vřele doporučit ke zhlédnutí.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Ema mele

tragikomické historky

Blogs Of The Day

Just another WordPress.com weblog

VEGANPALEO

......veganství & paleo diet.....

The Genealogy of Style

All the epigones find their own way

Šťastný blog

Zápisky o hledání osobního štěstí

Growing Wild

"Because life isn’t all about growing up, it’s about growing wild!"

Veganovo svědomí

This WordPress.com site is the cat’s pajamas

%d bloggers like this: