První republika – poprvé a naposled

Ok, nechci psát „haterské“ články a kritiky na každou druhou věc, co mi vadí, ale v tomto případě udělím výjimku… Na seriál ČT První republika jsem se opravdu velmi těšil. Buďme k sobě upřímní, česká historie není zase tak dlouhá a za její větší část se stydíme, nebo není absolutně zajímavá. První republiku známe jen z vyprávění našich babiček, z hodin dějepisu a seriálu Četnické humoresky. Ta doba má zvláštní punc „zlaté éry“, kdy se nám dařilo, vše jen vzkvétalo a vše, na co jsme sáhli, v tom jsme byli nejlepší na planetě. Mimo to se v té době děly ohromně zajímavé věci a tehdejší společnost byla někde na půl cesty mezi rakousko-uherském mocnářstvím a kapitalismem, politická situace byla bouřlivá a prostě bla bla bla… Závěr: Takže si nelze představit zajímavější téma na velký výpravný historický seriál.

Můj kulturní chill-out víkend v klášterní kapli.

Ne, nezbláznil jsem se a ne, nepřidal jsem se k žádnému řeholnímu řádu. I když bych si možná jednou chtěl zkusit, jaké to je mít na sobě sutanu. (Nosí mniši spodní prádlo?) Teď vážně. Po třech absolutně nejvíc-jak-to-jen-šlo pracovně a studijně vytížených měsících jsem měl konečně jednou sám pro sebe volný víkend. Jako fakt volný. No dobrá, mohl jsem ten čas věnovat nějaké jiné záslužnější činnosti, než se jen poflakovat, třeba napsat s týdenním předstihem seminárku do předmětu XY. Ale teď upřímně.

Kletba zámku prolomena. Přinášíme šokující odhalení!

Je téměř listopad a našeho města se jala podzimní atmosféra. Nahé siluety stromů v zámeckém parku halí ranní mlha a zem pokryl karmínový koberec tlejícího listoví. Okna zámecké usedlosti vyzařují teplé oranžové světlo, které se volně vpíjí do namodrale mléčného oparu. Má novinářská intuice mi napovídá, že za těmi okny se děje něco zásadního. Nelenil jsme a zašel si pro odpověď.

Prokletí napajedelského zámku 4 – pár slov ředitelky klubu kultury ke kauze zámek

Jsou tomu čtyři měsíce a něco, co se společnost Zámek Napajedla, s.r.o. rozhodla pro radikální uzavření zámeckého parku, který byl až do té doby zcela průchozí.  Já osobně jsem se s tím, že je park definitivně ten tam, vnitřně smířil. Vyrovnal jsem se i s tím, že se už zřejmě nikdy nepodívám do klubu kultury, který jsem jako dítě považoval víc za starou budovou s podivnou budovatelskou freskou (nebo co to bylo) než za kulturní organizaci. Klub Kultury Napajedla je přitom velmi důležitá organizace, bez které bych si život (a nejen ten kulturní) v Napajedlích vůbec nedokázal představit. Svatováclavské slavnosti, Divadelní festival ochotnických souborů, jazzové a klasické koncerty, farmářské trhy a mnohé mnohé další, o to všechno bychom přišli, kdyby KKN nebyl.  Jakým způsobem je chod a fungování KKN ovlivněný novými zámeckými pořádky mi osvětlila přímo jeho ředitelka Kristina Frascaová.

Abstinenti všech zemí, spojme se!

Je sobota 4.00, doba, kdy jsou dobrovolně vzhůru jen dvě skupiny lidí – personál benzinových čerpacích stanic a lidé vracející se z pátečního tahu. Já jsem v tom vlastně dost nedobrovolně, protože jsem byl cca před hodinou poměrně neomaleným způsobem vyrušen ze spánku otcovým hlučným návratem z hospody. Co vede na mol opilé lidi ve tři hodiny ráno hodinu pobíhat po domě z jednoho koutu do druhého, otevírat přitom všechna okna a dveře, třískat s nábytkem a talíři, házet si s klíčky a dělat podobné neomalené věci, to je mi záhadou. Větším tajemstvím je mi už snad jen důvod, který mají lidé k tomu, aby pili. Přece ze sebe nikdo nechce dělat vývojově jednodušší formu života – jak by Minerva McGonagalová řekla „pitomého potácivého paviána“. Nebo snad ano?

Centauri goes social – máme facebook

Kdo dnes není na těch internetech, jako by nežil.. a po vzoru tohoto rčení jsem založil fanpage svého blogu. Nic velkého od toho neočekávám, ale těším se, že budu konečně moct odpovídat na komentáře skutečných existujících lidí 🙂

https://www.facebook.com/vicemenecentauri