Prokletí napajedelského zámku 1

Takové to poklidné město, kam přijdete a víte, že tam chcete strávit podzim života. Jen však do té doby než...

Napajedla jsou krásné město. Mají ale jeden kaz.

Abych to uvedl. Napajedla jsou malebné město ležící přímo na půl cesty mezi Zlínem a Uherským Hradištěm. V minulosti se proslavila především chovem anglických plnokrevníků a plastovými hračkami z fabriky Fatra, které se v době normalizačního temna dostaly snad do všech dětských pokojíčků bývalé Československé socialistické republiky. Město, ve kterém jsem se narodil, je přesně takové, jaké si představíte, když se řekne ideální domov, v Napajedlích nic nechybí. Je zde několik půvabných historických budov, katolický kostel, příjemné náměstí, hustá síť cyklostezek, řady rodinných domků, poklidné sídliště na předměstí, majestátní řeka Morava, pole, meze a lesy za humny. A impozantní barokní zámek s velkým anglickým parkem. Jenomže …

Blahodárný poklid v městečku před několika lety začala rušit poměrně nepříjemná aféra okolo dominanty města – napajedelského zámku. Zámek společně s přilehlým anglickým parkem je situovaný v samém srdci města, díky tomuto strategickému umístění zámecký park poskytoval spojnici mezi jižním a severním předměstím. Město proto sepsalo s minulým majitelem – Fatrou (bývalou baťovskou chemickou továrnou, nyní součástí Alliachem, a.s.) smlouvu o věcném břemeni, která umožňovala průchod i průjezd zámeckým parkem, město na oplátku udržovalo stav vozovky a chodníků, sekalo trávu a dodávalo energie do pouličního osvětlení. Tento symbiotický vztah města s Fatrou trval až do roku 2008, kdy se rozhodlo o prodeji zámku i s parkem do soukromých rukou.

Nedávno vyšla smlouva o věcném břemeni jako součást Napajedelských novin, dostupná je i online na tomto odkazu (strana 14).

Dle místní lidové slovesnosti (a to zdůrazňuji) byli zájemci hned dva. První kupec měl být movitý Američan, který zámek chtěl odkoupit pro soukromé účely, nemovitost chtěl oprostit od věcného břemena a městu – údajně – nabídnout extra finance na postavení nového klubu kultury. Majitel se ale nakonec rozhodl – ve víře udržení oboustranně výhodného vztahu města se zámkem -nemovitost prodat druhému zájemci, napajedelské rodačce, která přijala zámek i s věcným břemenem a která, aspoň jak jsme se domnívali, chtěla zámek nechat otevřený lidem…

Mi casa, su casa – Můj zámek je i tvůj zámek

Každý prázdninový den jsem doma ohlásil "budu v zámku" rodiče věděli, kde mne mohou hledat a že budu v bezpečí, večer tam často chodili posedět na jedno pivo, tehdy ještě fungoval tamější bufet.

Každý prázdninový den jsem doma ohlásil „budu v zámku“, rodiče věděli, kde mne mohou hledat a že budu v bezpečí, večer tam sami často chodili posedět na jedno pivo, tehdy totiž ještě fungoval tamější bufet.

A zde se musím pozastavit nad významem, který má zámecký park pro obyvatele města. Kromě toho, že , jak jsem již naznačil, poskytoval průchod a průjezd pro cyklisty z jednoho konce města na druhý. Magistrála mezi severní a jižní bránou nebyla však jedinou komunikací v parku. Ten byl propletený sítí chodníčků, dva z nich vedly k menším branám, jedné východní, která skýtala přístup na ulici Nad zámkem a lesopark Kalvárie, a druhé východo-severně orientované, která sloužila jako bezpečná a výhodná zkratka pro lidi mířící z jižní části města na hřbitov. Nicméně tyto brány ani komunikace nebyly součástí věcného břemena a dnem nabytí vlastnického práva se nová majitelka rozhodla obě brány trvale uzavřít.

Ale veřejné komunikace nebylo to jediné, o co obyvatelé města v důsledku prodeje nemovitosti přišli. Zámecký park sloužil po několik desítek let jako jediný veřejný prostor ve městě. Vyrostly a dospěly zde generace Napajedlanů, v míru a relativním pokoji zde koexistovali děti, adolescenti, dospělí i senioři, svůj volný čas zde společně trávily všechny vrstvy měšťanů, místo zde bylo jak pro pejskaře, tak pro cyklisty, bruslaře, pivaře, nihilisty, malé děti a matky s kočárky, stejně tak pro lidi, které by dnešní majitelka zámku zřejmě označila za „feťáky“, já bych je nazval spíš jako neškodné nonkonformní adolescenty.

Kromě toho se v rámci zámeckého parku nacházela a stále nachází budovy a pozemky, které patří městu. V těchto budovách dříve sídlily všechny kulturní instituce města, které zaštiťuje Klub Kultury, jenž vlastní divadelní sál, bufet, loutkový sál a mnoho přilehlých budov, hřišť a taky několik tenisových kurtů a volejbalových hřišť přímo v centru parku. A v těchto budovách se odehrávaly všechny významné společenské i kulturní akce města, až do té doby, kdy byl zámek prodán.

Zlořečená zámecká paní Eva Gajdošík

Noví šťastní majitelé zámku, méně šťastní už potom byli obyvatelé města...

Noví šťastní majitelé zámku, méně šťastní už potom byli obyvatelé města…

Brzy po odprodání zámku tohle všechno skončilo.  Všichni lidé byli ze dne na den doslova vypuzeni ze zahrady Eden, jejíž význam byl pro nás – Napajedlany – jedinečný a nenahraditelný. Bezstarostný duch užívání si volného času se vypařil, brány se zavřely, sportoviště osiřela, kultura města uvadla. Jediným obyvatelem parku se stali jeho noví majitelé. Není divu, že si nová majitelka, Eva Gajdošík, brzy vysloužila mnoho nelichotivých přezdívek. K těm, co se celkem ujaly, patří Bathory, černá paní, zámecká čarodějnice… paní Gajdošík dnes už však nikdo nenazve jinak než prostě a jednoduše Hraběnka. Dost nepříznivou reputaci své matky se dodnes snaží zlepšit paní Petra Psotková, která je oficiálním Chateau Managerem její PR a propagační snahy naleznete v mnoha regionálních, volnočasových, lifestalových a jiných magazínech, stejně tak se objevuje na většině reklamních sdělení zámku, fórech a veřejných diskuzích ohledně zámku.

Jaké plány měla Hraběnka se zámkem, když ho kupovala, to se můžeme jenom dohadovat. Brzy poté, co jej získala do svých příslovečných pařátů, zámek zcela uzavřela. Důvodem této radikální změny bylo deklamované nebezpečí pádu stromů, zámek byl tedy na dlouhou dobu zcela uzavřen, i když se nezdálo, že by se stromy chovaly agresivněji než obvykle… když byl zámek opět otevřen, většina nejstarších exemplářů byla vykácená, jaká to škoda. Majitelé se však oháněli dendrologickými posudky, což o to, ale nové stromy doposud vysazeny nebyly. Do dezolátního stavu se dostaly i obvodové zdi parku a louky, které již nikdo nesekal. Změny nastaly i pro cyklisty, průjezd zámkem byl zakázán a povolen byl výhradně držitelům speciálního oprávnění, neznám nikoho, kdo by toto oprávnění dostal. Zámek, povolenky, celkem kafkovské nemyslíte? O hraběnce se brzy rozneslo, že po parku naháněla nebohé důchodce, kteří si na kole hlemýždím tempem zkracovali cestu na hřibitov, a přidělovala jim pokuty za nedovolený průjezd. Nicméně, tohle budou zřejmě jenom pomluvy.

Hraběnka strikes back

A jak to bylo dál… zámek zůstal uzavřený, pokračovalo se v rekonstrukcích. Brzy byla na zámku zřízena prohlídková trasa, otevřena nová zámecká kavárna, v parku bylo vybudované jakési cvičiště pro golfisty, v podkroví se zřídilo několik přepychových apartmá, nové sídlo zde našel i Moravský kulinářský institut, své slavností sály a salonky zámek začal pronajímat svatbám a Zámek zde uskutečnil i jeden vánoční ples (poznámka: cena za obřad, pronájem i lístek na bál byly však tak vysoké, že si je mohl dovolit jen zlomek lidí bydlící v Napajedlích). Chvilku to vypadalo, že město se zámkem našlo společnou řeč a nová majitelka je opravdu otevřená (i přes počáteční eskapády) znovu přijmout obyvatele města, které proti sobě před tím tak důmyslně popudila. Jenomže cílovou skupinou Zámku Napajedla, s.r.o (nové právnické osoby) nebyli obyvatelé města, nýbrž příslušníci vyšší střední třídy z celého kraje a přítomnost chudších napajedlanů se majitelce brzy začala zajídat. Možná i proto se rozhodla k dalšímu radikálnímu kroku, prvního června 2013 byl zámek podruhé a nadobro uzavřen.

A toto je konec první části. O tom co vedlo ze dne na den společnost Zámek Napajedla, s.r.o. památku veřejnosti opět zavřít, kterak se několik desítek lidí dostalo do nesnází, když byli v zámku tímto nerozvážným krokem uvězněni a i o tom jak se k celé situaci konečně postavilo město bude pojednávat další článek.

UPOZORNĚNÍ: Pokud jste dočetli až sem, nezbývá mi než vám poblahopřát k trpělivosti, pokud nesouhlasíte, prosím zanechte mi komentář, nejlépe slušný. Zdůrazňuji, že jsem doposud nestranný a nesnažím se očernit majitelé zámku, pouze píšu to, jak to vidím a pracuji s informacemi, které mám.

Reklamy
Označeno tagem , , , , , , , ,

Někdo to rád raw… Life food chocolate

Asi by mne nikdy nenapadlo, že bych o čokoládě kdy mohl uvažovat jako o zdravém jídle. Ale když na její etiketě najdete kromě označení bio taky vegan, gluten free, sugar free a raw (!) tak to už je něco. Druhý důvod, proč jsem se nechal strhnout těmito nádhernými, leč miniaturními čokoládami, byl i pěkný dezajn a zvučný název, což mne, jako markeťáka, taky přirozeně přitahuje.

Můj jednoznačný favorit je tyrkysová tabulka s růžovou solí a spirulinou... myslete si o mně co chcete, sůl jde k čokoláda velmi dobře, dle mé "zkažené" veganské chuti.

Můj jednoznačný favorit je tyrkysová tabulka s růžovou solí a spirulinou… myslete si o mně co chcete, sůl jde k čokoláda velmi dobře, dle mé „zkažené“ veganské chuti.

Celý příspěvek

Označeno tagem , , , , , ,

Bez mlíka se vegani neposerou

Jeden z důvodů, proč se karnisté, ale i vegetariáni, dívají na vegany skrz prsty, je „ten jejich naprosto iracionální, neopodstatněný a nesmyslný odpor k mléku a mléčným výrobkům“.  Vášnivé diskuze o prospěšnosti mléka a naopak i o jeho škodlivosti se přitom vedou i mezi vědci.  Je kravské mléko příčinou evoluce lidského mozku, zázračným a nenahraditelným produktem poskytující lidem zdroj blahodárného vápníku, univerzálním lékem pro děti i dospělé… a nebo je to bílý jed, který nás jen zahleňuje, okyseluje a způsobuje vážné choroby, k nimž patří i některé civilizační a obávaná osteoporóza? Řeknu vám, jak to je.

40-explicit-vegetables-rexKdyž jsem se před nějakou dobou z etických důvodů rozhodl stát veganem, ani mne nenapadlo, jaký dopad to bude mít na mé tělo. Pravda, zříct se mléčných výrobků pro mě byla asi nekrutější zkouška, protože jsem si v nich do té doby celkem frčel. Na snídani cereálie v mléce, na oběd tvaroh, na svačinku jogurt, na večeři sýr a sklenku mléka s medem na dobrou noc… Stejně jako všichni spořádaní občané ČR jsem si byl vědom blahodárných účinků mléka a pevně jsem si za nimi stál, zvláště tehdy, když jsem si přidával druhou extra porci sýra. „Vždyť to má v sobě tolik vápníku, bez kterého bych umřel“ říkal jsem si…

Když má starší sestra přišla s tím, že se utvrdila ve svých -jak bych je tehdy možná nazval- extrémních eko-teroristických názorech a oznámila, že se hodlá stát veganem, první, co jsem si pomyslel, bylo: „Takže ty u nebudeš jíst ani tvaroh?“. Doopravdy, moje sestra se ze dne na den dobrovolně vzdala všech živočišných produktů (vyjma medu, který jí ve velmi titěrném množství). Můj apriorní odpor k veganství však ze dne na den opadal jako vlhká omítka ze ztuchlé kotovice. Čím víc jsem pronikal do mléčné masprodukce a objevoval hrůzné podmínky, v nichž jsou krávy drženy a ždímány jako staré hubky na nádobí, tím víc jsem pociťoval odpor k mléku a hlavně ke společnostem, které se na prodeji a těžbě mléka podílí.  Jelikož k masu jsem měl již delší dobu averzi a k vajíčkům jakbysmet, a taky proto, že sestra přežila téměř půl roku bez mléka a ještě se jí nezačaly drolit kosti ani odlupovat kůže, jsem konečně dospěl k závěru, že je čas konvertovat k etickému veganství.

A jak to bylo dál? Po týdnu mne chuť na mléčné výrobky úplně přešla, objevil jsem kouzlo rostlinných mlék. Mandlové, pistáciové, lískooříškové, sojové, rýžové, makové a nejen to, ale i všechny druhy luštěnin, zeleniny a ovoce, cereálií, kaší, seitanů, tempehů a všech možných tofúových věcí. Nechápu, jak jsem bez těch senzačních věcích a chutí dřív mohl žít! A odměna na sebe nenechala příliš dlouho čekat…

Po asi dvou měsících veganského jídelníčku mi úplně zmizelo astma, atopický ekzém, viditelně se mi zlepšil stav pokožky, zmizela únava a srovnal se mi můj velmi nízký tlak. Zkrátka zmizely všechny tělesné dysfunkce a choroby, na které jsem trpěl od dětství a které byly, jak mne doktoři často ujišťovali, neléčitelné. Ke všemu jsem neúmyslně shodil asi tři kila hmotnosti, ale jako zázrakem z těch partií, ve kterých se sádlo drželo od konce mého otesánkovského dětství, což je dobrá zpráva, protože se moje postava konečně přiblížila konfekčnímu vzoru. Špatná zpráva to na druhou stranu byla pro moji peněženku, na stranu třetí to byla výborná zpráva pro Reserved.

Asi jako každé rozhodnutí, tak i má změna životní stylu, nepřinesla pouze pozitiva. Češi, možná obecně karnisté nemají nic proti vegetariánům, ale vegany považují za fanatické ekomaniaky, dost často si o nás taky myslí, že jíme jen klíčky, kořínky a jabka, co sama spadla ze stromu… Ale o tom třeba někdy příště. Jo a co se týče prvního odstavce, ve kterém jsem slíbil, že řeknu, jak to s mlékem doopravdy je, tak – ačkoli nejsem vědec – mléko možná vážně je zdravé, ale já se bez něj neposeru. Dobrou chuť, pokud právě pijete mléko.

go-vegan

Označeno tagem , , , , , , ,

Mumínci – děsivé pohádky mých mladých let 1

Před nedávnem jsem se omylem dostal k dokumentu o životě umělkyně Tove Jansson, švédské Finky, která obohatila fádní dětskou literaturu (plnou nanicovatých Malých princů a dobrých konců) o zavalité bílé bytosti známé jako Mumínky. Snad každý, kdo se narodil od 1980 – 1995 je musí znát. Mumínci, oplácaná bílá stvoření podobná malým homifikovaným hrošíkům, s vybraným vkusem a smyslem pro dobrodružství, obývající přepychové domy plné vybraných pochutin, knih a starožitného nábytku, kteří sami sebe nazývají lidmi, nezapadají mezi běžné pohádkové postavy a některé jejich příhody dokázaly vyděsit pár milionů dětí po celém světě. A jak se jim to podařilo?

Celý příspěvek

Označeno tagem , , , , , , ,
Ema mele

tragikomické historky

Blogs Of The Day

Just another WordPress.com weblog

VEGANPALEO

......veganství & paleo diet.....

The Genealogy of Style

All the epigones find their own way

Šťastný blog

Zápisky o hledání osobního štěstí

Growing Wild

"Because life isn’t all about growing up, it’s about growing wild!"

Veganovo svědomí

This WordPress.com site is the cat’s pajamas